MINI SLOVNÍK Z OBLASTI BOJOVÝCH SPORTŮ

Aikido - jap. - obranné a pohybové umění bez použití násilí, ve kterém se nesoutěží; založené okolo r. 1935 O. sensei M. Uešibou

Ajumi aši - jap. - chůze vpřed a vzad

Antas - filip. - mistrovské stupně

Araši - jap. - útok, zteč

Aši - jap. - noha, dolní končetina

Atama - jap. - hlava

Atemiwaza - jap. - techniky kopů a úderů vedené na životně důležité body; údery používané při řešení sebeobranných situací

Ašiwaza - jap. - porazy, při nichž je útok veden nohou proti noze protivníka

B

Bando - bojové umění v Kambodži

Bašo - jap. - turnaj v sumo

Baton - fr. -hůl

Bó - jap. - asi 1,8m dlouhá hůl o průměru cca 3cm (původně tyč na nošení)

Bódhidharma - indický mnich, který žil v letech 520 - 535 v čínském klášteře Šao-lin a zavedl tam zen a bojová umění; viz Ta Mo

Bógu - jap. - výzbroj, zbroj

Bódžucu - jap. - umění zacházet s holí

Bó šuriken - jap. - vrhací zbraň ninjů ve tvaru jehlice

Bruchtest - rozdrcení prken nebo kamenů v karate či taekwondu

Bu - jap. - válka, válečník

Budó - jap. -  cesta rytíře; povinnosti válečníků; nadřazený pojem pro japonská válečná a bojová umění

Budóka - jap. - přívrženec; ten, který provozuje bojová umění, např. džudista, karatista,...

Budókan - sportovní hala v Tokiu

Bukiwaza - jap. - technika se zbraní

Bušidó - jap. - cesta rytířů; kodex samurajských ctností

C

Cap - viet. - žákovský stupěň

Capoeira - bojové umění pocházející z Brazílie

Cross - ang. - boxerský úder

Cuki - jap. - porážet; techniky porážení při karate a sumu; bodnutí do hrdla při kendu

Cukuri - jap. - nasazení porazu při judu

Curi - jap. - smýkat

Č

Čiburi - jap. - setřít krev z meče

Čchi - čín. - vnitřní síla, energie, životní síla

Čchi-kung - čín. - dechová cvičení pro zdraví a zápas; cvičení k podpoře vnitřní síly čchi

Čchi-lung - čín. - trénink vnitřní síly, jehož cílem je současné a rovnocenné působení těla a ducha jako vitální síly

Čchüan-fa - čínské bojové umění a umění obrany

Čúdan - jap. - střední stupeň útoku (od pasu po krk)

Čui - jap. - povel rozhodčího - "varování/"důtka

D

Daitó-rjú - stará japonská škola sebeobrany

Dan - jap. - hodnost, mistrovský stupeň

Dang - viet. - mistrovský stupeň

Darndo - (tan-tao) - čín. - meč používaný při obřadech

DDK - Německé kolegium danů; sdružení nositelů černého pásu založené v r. 1952

Dim Mak - bájný dotyk smrti

Dit da jow - speciální bylinková tinktura s léčivými účinky na podlitiny a zranění při tréninku

Dó - jap. - cesta; životní cesta; učení; nauka; ochrana hrudníku při kendu

Dódžó-iri - jap. - úvodní ceremoniál při sumu

Dódžime - jap. - sevření soupeře zkříženýma nohama; zakázaná akce v judu

Doublette - dvojitý boxerský úder

Džicu - (džucu) - jap. - umění, technika

Džigo tai - jap. - obranné držení/ jednání; obranný postoj

Džikan - jap. - povel rozhodčího - "zastavit čas"

Džiu-džicu - systém sebeobrany, který byl vyvinut z juda, aikida a karate

Džódan - jap. - horní pásmo těla, hlava a krk

Džódan cuki - jap. - úder pěstí vedený na obličej v karate

Džódó - jap. - umění šermovat holí

Džóseki - jap. - čestné místo pro vítěze

Džúdó - (judo) - "jemná cesta"; japonský bojový sport, který založil v r. 1882 D Kano

Džúdógi - jap. - judistický oděv (kazajka s páskem a klahoty)

Džúdóka - jap. - judista

Džúdžucu - jap. - tradiční japonská sebeobrana

Džú no kata - jap. - tvar od "vítězit vzdáním se"

E

Escrima - filipínský bojový systém, při kterém se používají cca 60cm dlouhé hole

F

Fandab - thajský zápas se zbraněmi

Funakoši Gičin - zakladatel moderního karate narozený na Okinawě 1869-1957

G

Gedan - jap. - spodní, nízký stupeň útoku (od pasu dolů)

Geri - jap. -kop

Gyaku - jap. - jinak, obráceně

Gyaku cuki - jap. - různostranný úder pěstí při karate (pravá ruka - levá noha)

Godžu-rjú - jap. - styl (škola) v karate

H

Hačiman - šintoistický bůh války

Hadžime - jap. - povel rozhodčího "teď začněte, bojujte!"

Hakama - jap. - klahotová sukně; oděv na dolní končetiny při kendu a aikidu

Hanši - jap. - nejvyšší čestný titul pro učitele

Hansoku make - jap. - povel rozhodčího "diskvalifikace"

Hantei - jap. - povel rozhodčího v zápasišti k určení vítěze volbou - "hodnocení, rozhodnutí"

Hapkido - korejská sebeobrana

Hara - jap. - břicho, střed člověka, centrum síly

Harai - jap. - podmet

Harakiri - japonská rituální sebevražda, při níž si sebevrah prořízne břicho; poslední vykoupení samuraje, který ztratil svou čest nebo úctu ostatních; správný název Seppuku

Hasami - jap. - nůžky

Heian - jap. - forma (kata) u karate

Higari - jap. - vlevo, levá strana

Hidži - jap. - loket

Hikiwake - jap. - rovnováha, "balanc", nebo povel rozhodčího "nerozhodně"

Hiza - jap. - koleno

Honbu dódžó - tělocvična, místo pto trénink aikida v Tokiu

Hontai - jap. - obvyklé držení těla

Hung gar - (chung-ťia) - jihočínský styl kung-fu

CH

Chai yut - staré thajské válečné umění

Choy lee fut - čín. - styl kung-fu

I

Iaidó - jap. - umění tasení meče

Iči - (ič) - jap. - jeden, první

Idori - jap. - v kleče

Ippon - jap. - povel rozhodčího při zápase "bod"

Ippon kumite - jap. - cvičení sloužící nácviku úderů a kopů u karate

J

Jama - jap. - hora

Jang - čín. - styl kung-fu

Jeet kune do - (JKD=džejkejdi) - styl kung-fu, vytvořený Brucem Lee; název znamená "cesta zachytávající pěsti"

Jin jang - čínský princip dualismu spolupůsobících a vzájemně se potírajících sil

JKA - Japan karate asociation - japonská asociace karate - největší na světě, založena r. 1955, prvním hlavním instruktorem byl Gičin Funakoši

Jóga - indické učení uvolněnosti a mírnosti

Joko - jap. - stranou, strana

Jošin - rjú - jap. - "škola vrbového srdce"; starý sebeobranný systém

Jubi - jap. - prst

Juitsu - nejvražednější bojová umění, způsobuje rychlou a tichou smrt; odvozeno judo a aikido

Júkó - jap. - povel rozhodčího "velká výhoda"

K

Ka - jap. -sportovec, provozující bojová umění, př. judista

Kaešiwaza - jap. - protichvaty

Kakato - jap. - pata

Kalarippajatru - ind. - bojové umění z jižní Indie

Kamae - jap. - postoj, držení těla

Kamakura - období dějin Japonska

Kami - jap. - horní polovina těla; nad

Kamikaze - jap. - "božský vír", sebevražedný oddíl zvláštního určení

Kamiza - jap. - "sídlo bohů", čestné místo v tréninkové hale, kde sedí mistři

Kani geiko - jap. - zimní trénink

Kano - profesor Džigoro - zakladatel juda

Kansecuwaza - jap. - technika páčení kloubů

Kara - jap. - prázdný, neozbrojený

Karami - jap. - překroutit, přetočit; výkrut v judu

Karate - jap. - "prázdná ruka", japonský bojový sport (směs kung-fu a domácích bojových metod) využívající technik úderů, kopů a bloků

Karateka - karatista

Kata - jap. - rameno; forma; ceremoniál; techniky nebo pohyby prováděné podle stanoveného schématu jako boj proti imaginárnímu soupeři

Katate - jap. - jednoruč, provádět jednou rukou

Kempó - jap. -nauka o pěstním zápase; bojové umění a umění sebeobrany

Ken - jap. - meč

Kendó - jap. - "cesta meče"; japonské umění šermování mečem a holí

Ken ken - jap. - někoho velmi rychle následovat, skočit za někým

Ki - jap. - proud duševní a tělesné síly, životní energie (čínsky čchi)

              - oděv, oblek (judistické oblečení - džúdógi)

Kiai - jap. - výkřik při zápase (ki=energie, ai=sjednotit)

Kick box - ang. - plnokontaktní bojový sport vyvinutý v USA, který se provozuje s ochranou rukou a nohou

Kihon - jap. základní škola v karate

Kihon kumite - jap. - "sparink", trénink s partnerem v karate

Kime - životně důležité body, jejichž zasažení je účinné; tvrdost

Kime no kata - klasická forma sebeobrany; kata reprezentující staré judistické učení o sebeobraně

Kimono - tradiční japonský oděv

Kiri kaeši - jap. - cvičení v kendu, při kterém se bije

Kito-rjó - starý japonský způsob sebeobrany

Kjokušinkai - plnokontaktní styl karate založený M. Oyamou

K.O. - ang. - "knock out", porážka

Kobudó - jap. -umění pocházející z Okinawy, použít pracovní náčiní k obranným účelům - nunchaku (cep), bo (tyč) a sai (vidle) ,hambo (vycházková hůl)

Kódókan - jap. - "škola studia cesty/ škola pro studium cesty"; centrální judistický institut v Tokiu, který založil r. 1882 D. kano

Koka - jap. - povel rozhodčího "malá výhoda"

Kokugi - sportovní hala pro sumo v Tokiu

Kombó - jap. - umění sebeobrany s holí

Komi - jap. - zevnitř, dovnitř

Koši - jap. - boky

Košiki no kata - jap. - rytířský způsob obrany; starobylá kata duševního a tělesného rozvoje, jíž si velmi vážil D. Kano

Kubi - jap. - šíje

Kudži in - jap. - znamení, signál prstem u ninjů

Kukkiwon - centrum taekwonda v Korei, Soul

Kumite - jap. - boj, zápas, cvičný zápas v karate

Kung-fu - čínská bojová a pohybová umění, 13. st.

               - měkké - vnitřní styly - tchaj-ťi čchüan

               - tvrdé - vnější styly

               - původně 5 typů, dnes 15000

Kuzure - jap. - vychýlení soupeře, porušení rovnováhy

Kyu - jap. - hodnost, stupeň, žákovský stupeň technické vyspělosti

L

Lee Bruce - čínský herec akčních filmů, artista, umělec, zakladatel Jeet kune do a mistr bojových umění kung-fu, zemřel r. 1973

Lví tanec - tradiční představení čínských škol kung-fu

Lung - čínský drak

M

Ma - jap. - rovný, přímý

Maai - jap. - účelná vzdálenost od soupeře

Mabuni, Kenwa - zakladatel směru karae - šíto-rjú

Mae - jap. - vpředu, vpřed

Maippajatru - ind. - tělesný trénink, bojové umění, které je spojeno s masážemi

Maita - jap. - povel rozhodčího "podání", "rozdání", "vzdávám se"

Makuna - jap. - polštář

Mawaši - jap. - pás zápasníků při sportu sumo

Mawaši geri - jap. - půlkruhový kop při karate

Maya - staré thajské válečné umění

Mej-chua tao - čín. - "šavle květu švestky"; zbraň kung-fu

Migi - jap. - vpravo, pravá strana

Mokusó - jap. - tichá meditace před tréninkem a po tréninku

Morote - jap. - dvěma rukama, obouruč

Muay thay - thajský box rukama, pěstmi, lokty a koleny; populární profesionální sport v Thajsku (plnokontaktní)

Musaši, Mjamoto - proslulý japonský samuraj - 17. st.

N

Naha-te - staré bojové umění z Okinawy

Nami - jap. - obvyklý, normální

Ne - jap. - vleže, na zemi

Ni - jap. - dva, druhý

Ninja - jap. - "stínový bojovník", středověcí japonští špioni a atentátníci

Ninjucu - jap. - bojová umění, techniky zbraní připisované ninjům (umění špionáže a diverze)

Nippon - Japonsko

Nunčaku - jap. - dvě krátké tyče ze dřeva nebo kovu spojené provazem nebo řetězem, které původně sloužily jako cep, později byly využívány jako zbraň

O

Ó - jap. - velký

Ócuka Hironori - zakladatel wadó-rjú-karate (1892-1981)

Odogwan - proslulá korejská škola taekwonda

Okinawa-te - bojové umění, které vzniklo na ostrově Okinawa

P

Pa-kua - čín. - styl kung-fu

Pajat - ind. - bojové umění

"Plastik-karate" - označení pro souboje v karate, které se provádějí s chrániči rukou a nohou

R

Rahn Erich - německý starý mistr džúdžucu

Randori - jap. - tréninkový souboj v judu a karate

Rei - jap. - povel k pozdravu - "ukloňte se k pozdravu"

Renmei - jap. - svaz, federace

Renrakuwaza - jap. - kombinační techniky

Renši - jap. - čestný titul pro učitele

Rhode Alfred - zakladatel prvního německého judistického klubu a německého kolegia danu

Ritsu-rei - jap. - pozdrav ve stoje

Rjó - jap. - oba, ve dvojicích

Rjú - jap. - styl, škola, varianta bojového umění pěstovaná v rámci rodiny nebo v úzkém kruhu osob

Sabaku - jap. - manipulovat, uvolnit

Sai - jap. - trojzubec (vidle), původně kultovní předmět, později sloužil sebeobraně (proti meči) a jako vrhací zbraň

Samuraj - japonský rytíř za feudalismu; válečník; válečná kasta

San - jap. - tři, třetí (jako přípona - pán)

Sančin - dechová cvičení používaná v okinawském karate, obsahují 20 pohybů, učí se napínat tělo a ovládat dýchání v intenzivním boji

Sankaku - jap. - trojúhelník

Satori - jap. - osvícení pomocí prázdnoty

Savate - "francouzský box"

Sensei - jap. - mistr, učitel

Sifu - čín. - učitel, mistr, také Š´-fu

Silat - bojové umění z Indonésie ( resp. z Malajsie)

Sono-mama - jap. - povel rozhodčího - "Zůstat ležet"

Soto - jap. - vnější

Sumai - jap. - staré bojové umění, předchůdce sportu sumó

Sumó - jap. - bránit se, tradiční japonský zápas těžkých vah

š´-pa luo-chan šou - čín. - "18 rukou luochanů"; 18 boxerských cviků šadinských mnichů

Šaken - jap. - vrhací zbraň ninjů

Šaolin čchüan-fa - staré čínské bojové umění

Šiai - jap. - boj, zápas

Šihan - jap. - čestný titul pro mistra

Šimpan - jap. - rozhodčí

Šintoismus - původně japonské náboženství (uctívání přírody, láska k vlasti, kult předků)

Šintó-rjú - stará japonská škola sebeobrany

Šitó-rjú - směr stylu karate - mabumi

Šizen tai - jap. - základní postoj

Šógun - jap. - vojenský velitel ve starém Japonsku; nejvyšší vojevůdce

Šorindži kempó - jap. - styl bojového umění, který se vyvinul v Japonsku

Šótókan - jap. - styl karate, jehož zakladatelem byl okolo r. 1920 Gičin Funakoši

Šuriken - jap. - vrhací zbraň ninjů - hvězdice

Tabi - jap. - ponožka s odděleným palcem

Tači - jap. - stoj, vestoje

Taekwondo - korejské bojové umění, při němž jsou využity chrániče hlavy a ochranná vesta

Tai - jap. - tělo

Tai-džucu - jap. - tělesný souboj, boj beze zbraně, sebeobranné techniky připisované ninjům

Tai-sabaki - jap. - rovnováha, otočení vzpřímeného těla

Tamešiwara - jap. - test lámání desek

Ta Mo Bódhidharma - zakladatel boxu v šaolinských klášterech

Tanden - jap. - podbřišek

Tandoku-renšu - jap. - samostatné cvičení

Tang Te - čín. - "China Hand" - bojové umění pěstované na Okinawě

Taoismus - čínská filozofie vycházející z učení Lao-c´

Tatami - jap. - žíněnka; popř. žíněnka naplněná rýžovou slámou

Tate - jap. - shora, svisle

Te - jap. - ruka

Tegatana - "mečová ruka" - hrana ruky a předloktí

Tekubi - jap. - zápěstí

Tendžin-šindžo-rjú - stará japonská škola sebeobrany

Thajský box -  populární profesionální thajský pěstní souboj za využití rukou i nohou

Thain - barmské bojové umění

Tchaj-t´i čchüan - čínský stínový box

Tchang-lang kung-fu - čín. - Styl kudlanek nábožných v kung-fu

Tobok - kor. - sportovní oděv při taekwondu

Tode - stará forma bojového umění na Okinawě

Tokuiwaza - jap. - oblíbená technika

Uči - jap. - vnitřní

Ude - jap. - paže, předloktí

Uešiba Morihei - zakladatel aikida

Uke - jap. - cvičernec, na němž byla praktikována technika porazu

Ukemi - jap. - padat, technika pádů

Ura - jap. - opačný, poloha na zádech

Uširo - jap. - zezadu, pozadu

Vadžramušti - staré indické, zápasnické a válečné umění bez užití zbraní

Viet vo dao - vietnamské bojové umění

Wadó-rjú - jap. - klasický styl karate

Wakareru - jap. - oddělit

Waki - jap. - po straně

Waza - jap. - technika

Wazaari - povel rozhodčího - hodnocení zápasu - půl bodu

Wing Tsun ( Jung-čchun) - čín. -styl kung-fu založený jeptiškou Ng Mui

Wu-šu - čín. - umění bojovat, zastřešující pojem pro rozličné styly čínského bojového umění nazývaného též kung-fu; také akrobacie a zdravotní výchova

Za - jap. - sed

Zanšin - jap. - uvolněný, ale ostražitý postoj

Zarei - jap. - pozdrav v sedu

Zazen - jap. - poloha v sedu, zenová meditace (při tomto centrálním cvičení zen jsou zaháněny myšlenky, obavy a přání jako mraky)

Zen - jap. - zahloubání, meditace, životní postoj, buddhistické učení a jednání s cílem osvícení - Satori 

       - Rinzai - cvičící sedí šelem do místnosti

       - Sotozen - cvičící sedí obličejem ke zdi

       - Tači-zen - meditace vestoje

Zenkucu-dači - jap. - čelné postavení

Zen Nippon Kendó Renmei - celojaponská svaz sportu kendó

Zen Nippon Kjúdó Renmei - celojaponský svaz sportu kjúdú